Obec Prácheň(německy Parchen) leží 1 km od Kamenického Šenova v nadmořské výšce 560 m. Zalesněné vrchy s Českou skálou(692 m) oddělují Prácheň na jihu od Slunečné, lesy na východě jí dělí od Okrouhlé. Mezi Kamenickým Šenovem a Práchní leží Panská skála(595 m),významná geologická památka, ve východní části obce je vrch Kühlberg, dnes zvaný Vyhlídka. Na místě dnešní obce byly původně tři samostatné vsi: Šelty(Schelten) podél silnice z Nového Boru do Kamen.Šenova, Prácheň, položená na druhé straně silnice a Emanuelsberk jižně od Práchně.Součástí Práchně byla i místní část Freudental(Frentál) na východním konci Práchně pod Kravím vrchem. Kolem roku 1850 došlo ke sloučení obce Prácheň a Šelty. V té době byl používán název Šelty-Prácheň či obráceně. V roce 1925 došlo při změně katastrálních hranic připojení osady Emanuelsberk k obci Šelty a v r. 1930 byly všechny tři osady sloučeny v jednu obec s názvem Prácheň. Výměra obce byla v té době kolem 227 ha. Od počátku patřily Šelty i Prácheň pod správu panství v České Kamenici. První zmínka o Šeltech je z r.1654 a první písemná zmínka o Práchni je z r.1673. V té době patřilo panství v České Kamenici již rodu Kinských a tento rod držel panství nepřetržitě až do r.1945. Roku 1771 bylo započato v Práchni se stavbou kostela sv.Vavřince, ale teprve v r.1853 byla dokončena stavba zvonové věže. První duchovní správce byl ustanoven r.1802, ze začátku bydlel ve škole,teprve vr.1812 byla postavena budova fary.
Škola byla založena r.1784 a byla umístěna v domě č.127,pod farní budovou.Dnešní školní budova byla postavena r.1894. Česká škola byla založena roku 1919.
Od založení těchto obcí bylo hlavní hospodářskou činností jejich obyvatel zušlechťování skla,malování,rytectví a později i brusičství. V 1.pol, 19.století byla v Práchni i Šeltech založena rodinou Palme výroba kameniny a porcelánu, ale v druhé pol.19 století tuto výrobu zrušili a odstěhovali se do Itálie. Většinou byly v obci malé manufaktury, ale r.1907 zde vybudovali čeští podnikatelé Hrdina a Jindra, velkou moderní sklárnu vyrábějící sklo užitkové tak i sklo šlechtěné. Činnost této sklárny trvala nepřetržitě až do pol.90 let, kdy byla novými majiteli zrušena a pak už jen léta chátrala a chátrala.
Na rozvoji obce se také neblaze podepsala 2.sv. válka po jejímž konci byla značná část německého obyvatelstva odsunuta, mnoho domů bylo opuštěno a časem zbouráno.